Search

V článku je presentován postup obnovy barokního konventu cisterciáckého kláštera v Plasích založeného na základovém dubovém roštu a pilotách. J. B. Santini navrhl vodní systém pro konzervaci základové konstrukce konventu čistou pramenitou vodou, přiváděnou do jílových bazénů pod klášterem. Tím se udržovala dubová základová konstrukce pod vodní hladinou a byla zajištěna její konzervace. V 19. stol. došlo ke ztrátě znalostí o chování budovy, byly přerušeny všechny vodovody kritické pro stabilitu objektu a uskutečnily se mnohé nevhodné zásahy. Santini pamatoval na tuto možnost a navrhl nouzový režim, který počítal s možností ztráty všech přívodů vody. V nouzovém stavu je stahována okolní voda (splachy z komunikace a polí) do základových bazénů. Tento zdroj vody však neodpovídá požadavkům pro konzervaci základové konstrukce. V nouzovém režimu se stavba nacházela zhruba 70 let do roku 2021, kdy byl částečně obnoven přívod vhodné vody. Článek popisuje obnovu systému, vyhodnocuje její dopad na budovu porovnáním vnitřního mikroklimatu v období před a po opravě a současně ověřuje možnost vysoušení vnitřního vzduchu v konventu pomocí rozstřiku studené vody, jež v minulosti zajišťovala barokní fontánka. Na základě výsledků měření lze konstatovat pozitivní vliv opravy na základovou konstrukci kláštera a zlepšení vnitřního mikroklimatu. Stopovací zkouškou bylo identifikováno vzájemné propojení částí vodního systému. The article presents the process of restoration of the Baroque convent of the Cistercian Monastery in Plasy found on oak raft and piles. J. B. Santini designed a water system for the preservation of the foundation structure of the convent with pure spring water fed into clay basins under the monastery. This kept the oak foundation structure under water and thus ensured its preservation. In the 19th century, knowledge of the behaviour of the building was lost, all water pipes critical to the stability of the building were severed and many inappropriate interventions were made. Santini was mindful of this possibility and designed an emergency scheme that took into account the possibility of losing all water supplies. In the emergency mode, ambient water (runoff from the road and fields) is withdrawn into the foundation basins. However, this water source does not meet the requirements for conservation of the foundation structure. The structure was in emergency mode for approximately 70 years until 2021 when a suitable water supply was partially restored. This paper describes the restoration of the system, evaluates its impact on the building by comparing the indoor microclimate in the pre- and post-repair periods, and at the same time verifies the possibility of drying the indoor air in the convent by means of cold water spraying, which in the past was provided by a baroque fountain. Based on the results of the measurements, it can be concluded that the repair had a positive effect on the foundation structure of the convent and improved the indoor microclimate. A tracing test identified the mutual interconnection of parts of the water system.

The bachelor thesis presents a comparison of mass loss and moisture content of samples from Norway spruce (Picea abies), that were dried by different proces -- natural air drying and microwave drying.. All of samples were degraded by wood-destroying brown rot fungi -- Serpula lacrymans -- in the range from two to twelve weeks. Measurements were made every fourteen days. At the end of experiment several samples were selected for the production of microscopical slides, on which one can observe the progressive degradation of the cell wall of spruce wood. The measurements show that the use of microwaves radiation output of 2 kW has a minimal influence on the fungi spread rate and wood degradation. The highest difference was measured after eight weeks, the average mass loss of microwave dried samples was 25.41%, while in natural dried samples only 23.54%.