ITC technologie začínají v posledních desetiletích pronikat do různých oblastí společenského života, jednou z takovýchto oblastí je například právě vzdělávání. Nové formy vyučování nazývané e-learning či virtuální vzdělávání poukazují mj. na specificitu vztahu učitele a žáka. Text Autorita ve virtuálním vzdělávání se snaží odkrýt charakteristiky tohoto vztahu, který je podmíněn komunikací, jež se nemusí odehrávat v kontaktu tváří v tvář. Autorka vychází z teoretického rozboru (založeného především na relevantních dílech M. Webera a J. S. Colemana), na jehož základě realizovala případovou studii e-learningového kurzu Multiple Perspectives on Globalisation and Sustainable Development, který byl organizován Centrem pro otázky životního prostředí UK. V rámci tohoto kurzu je pak provedena obsahová analýza textů, které byly publikovány jak učiteli, tak studenty v elektronickém prostředí Moodle, zkoumány jsou i funkce tohoto prostředí. Tato analýza odhaluje, kdo jsou hlavní aktéři virtuálního vztahu, a ukazuje tak jeho vnitřní, skrytou strukturu – za účastníky je kromě nositele autority (učitele), příjemce autority (studenta) považováno i samotné elektronické prostředí. Přítomnost prostředí umožňuje, dle autorky, učiteli vystupovat v „akční“ části kurzu ve vztahu ke studentovi jako partner a v kurzu jako celku neřídit jeho jednání omezujícím způsobem. Takovéto projevy autority jsou chápány jako možné právě díky využívání elektronického softwaru, který tyto funkce zastupuje. Prostřednictvím něho jsou vytyčovány jisté mantinely, ve kterých se může odehrávat jednání studentů, vytváření hranic je tak zdánlivě nezávislé na učitelích.