Search

Příspěvek nově analyzuje dostupné poznatky o hrobu knížete Vratislava I. v lodi baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (JK-97). Provedena byla revize antropologických poznatků, analýza stabilních izotopů uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N), analýza starobylé DNA, radiouhlíkové datování a vyhodnocení předmětů z výplně hrobové jámy (kovové předměty, keramika, sklo, kůže, textil). Získaná data ukazují na složitý vývoj hrobového místa s doklady elitního raně středověkého hrobu.

Serotonergic agonist psilocybin is a psychedelic with antidepressant potential. Sleep may interact with psilocybin's antidepressant properties like other antidepressant drugs via induction of neuroplasticity. The main aim of the study was to evaluate the effect of psilocybin on sleep architecture on the night after psilocybin administration. Regarding the potential antidepressant properties, we hypothesized that psilocybin, similar to other classical antidepressants, would reduce rapid eye movement (REM) sleep and prolong REM sleep latency. Moreover, we also hypothesized that psilocybin would promote slow-wave activity (SWA) expression in the first sleep cycle, a marker of sleep-related neuroplasticity. Twenty healthy volunteers (10 women, age 28-53) underwent two drug administration sessions, psilocybin or placebo, in a randomized, double-blinded design. Changes in sleep macrostructure, SWA during the first sleep cycle, whole night EEG spectral power across frequencies in non-rapid eye movement (NREM) and REM sleep, and changes in subjective sleep measures were analyzed. The results revealed prolonged REM sleep latency after psilocybin administration and a trend toward a decrease in overall REM sleep duration. No changes in NREM sleep were observed. Psilocybin did not affect EEG power spectra in NREM or REM sleep when examined across the whole night. However, psilocybin suppressed SWA in the first sleep cycle. No evidence was found for sleep-related neuroplasticity, however, a different dosage, timing, effect on homeostatic regulation of sleep, or other mechanisms related to antidepressant effects may play a role. Overall, this study suggests that potential antidepressant properties of psilocybin might be related to changes in sleep.

Prague Castle was the most important burial site of the Czech rulers and their relatives. The graves are located in the Church of the Virgin Mary, in St. George Church and Convent, and, in the greatest numbers in the St. Vitus Cathedral. Reliquary tombs of the most important Czech patron saints are also located at Prague Castle – in St. George Basilica, in St. Vitus Cathedral and in All Saints Church. We also know the graves of 12 Prague bishops that are located in the St. Vitus Cathedral. The majority of the aforementioned graves have been opened several times in the past for a variety of reasons, that caused various problems, the most serious of which involved the confusion of relics. The first systematic anthropological investigations were conducted at the beginning of the 20th century. The remains of nearly all historical personalities buried at Prague Castle were available for another anthropological study conducted in the 1960s. Currently, the research continues with modern nature science analyzes. In the past, removed grave goods did not receive proper care for the most part, mainly due to a lack of understanding as to what constituted correct procedures for handling artefacts deposited for years in the unsuitable conditions of graves and tombs. The grave goods themselves were often restored in an inappropriate manner. The restoration situation improved significantly after the establishment of restoration and conservation workshops in 2000. The opening of graves is problematic and, from an ethical point of view, should be performer only to a very limited extent. Necessary construction work is a common reason for disruption, and in this case remains should be treated with respect. And if grave goods are removed, they must be cared for in a proper manner, as these artefacts are often irreplaceable heritage whose scientific study is a legitimate pursuit. The mere lust for knowledge, often connected with efforts to generate sensation, does not entitle us to disturb the resting place of our ancestors with ill-considered interventions.

Při archeologickém výzkumu v ulici Křížkovského č. o. 10 v Olomouci byl v roce 2015 nalezen soubor textilií. Útržky tkaniny, tkanice a šňůrky pochází z vrstvy suťového násypu z druhé poloviny 16. století z prostoru zaniklého ženského kláštera u sv. Jakuba. Celkem bylo nalezeno 33 fragmentů hedvábné textilie se zbytky kovových nití, utkané technikou lampas. Celkovou podobu vzoru látky se nepodařilo zjistit, dochovaným ústředním motivem je pták připomínající labuť sedící pod stromem, jehož kmen má v dolní části osekané větve, v koruně lístky a dvě velké šištice. Podle analogií je možné látku z Olomouce interpretovat jako textilii pocházející z Itálie a datovat do poslední třetiny 14. až počátku 15. století. Šlo o tkaninu luxusní, vzhledem k nálezu v blízkosti kláštera se zřejmě původně jednalo o část církevního roucha nebo textilie sloužící při bohoslužbě. Nelze vyloučit ani pozdější druhotné využití textilie.

Copyright of Archaeologia Historica is the property of Masaryk University, Faculty of Arts and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use. This abstract may be abridged. No warranty is given about the accuracy of the copy. Users should refer to the original published version of the material for the full abstract. (Copyright applies to all Abstracts.)

Roku 1928 byly v rámci dostavby katedrály sv. Víta nalezeny hroby jejích prvních stavitelů, Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. V jejich těsné blízkosti se zároveň nacházel i hrob neznámé osoby, z něhož byly vyjmuty fragmenty luxusních tkanin. Poté se na objev na téměř 90 let zapomnělo, teprve v nedávné době došlo v depozitáři na Pražském hradě k jeho úspěšnému restaurování a interpretaci. Pravděpodobně se jedná o obsah hrobu vysokého církevního představitele, pohřbeného okolo přelomu 14. a 15. století v mimořádně bohaté pohřební výbavě. Dochovaly se pozůstatky hedvábné punčochy a kožené boty a dále fragmenty látek určitelné jako pozůstatky kasule, alby zdobené výšivkami a mitry pošité zlatými zdobenými tkanicemi. Na základě zjištěných poznatků je možné hrob hypoteticky připsat zvolenému pražskému arcibiskupu Mikuláši Puchníkovi († 1402).

Serotonergic agonist psilocybin is a psychedelic with antidepressant potential. Sleep may interact with psilocybin’s antidepressant properties like other antidepressant drugs via induction of neuroplasticity. The main aim of the study was to evaluate the effect of psilocybin on sleep architecture on the night after psilocybin administration. Regarding the potential antidepressant properties, we hypothesized that psilocybin, similar to other classical antidepressants, would reduce rapid eye movement (REM) sleep and prolong REM sleep latency. Moreover, we also hypothesized that psilocybin would promote slow-wave activity (SWA) expression in the first sleep cycle, a marker of sleep-related neuroplasticity. Twenty healthy volunteers (10 women, age 28–53) underwent two drug administration sessions, psilocybin or placebo, in a randomized, double-blinded design. Changes in sleep macrostructure, SWA during the first sleep cycle, whole night EEG spectral power across frequencies in non-rapid eye movement (NREM) and REM sleep, and changes in subjective sleep measures were analyzed. The results revealed prolonged REM sleep latency after psilocybin administration and a trend toward a decrease in overall REM sleep duration. No changes in NREM sleep were observed. Psilocybin did not affect EEG power spectra in NREM or REM sleep when examined across the whole night. However, psilocybin suppressed SWA in the first sleep cycle. No evidence was found for sleep-related neuroplasticity, however, a different dosage, timing, effect on homeostatic regulation of sleep, or other mechanisms related to antidepressant effects may play a role. Overall, this study suggests that potential antidepressant properties of psilocybin might be related to changes in sleep.

Ve sbírkách Pražského hradu je uložen cenný soubor textilií pocházejících z tumby sv. Václava († 935). Ostatky knížete byly ze Staré Boleslavi na Pražský hrad přeneseny několik let po jeho smrti a uloženy do jižní apsidy rotundy sv. Víta. Hrob se nacházel po staletí stále na stejném místě, ve středověku došlo k vybudování nadzemní tumby a oltáře, které byly dále několikrát upravovány. Ostatky spolu s inventářem, především textiliemi, byly vyzvednuty v roce 1911, a to jak z oltáře, tak z olověné truhly nacházející se pod úrovní podlahy. Celkem 18 tkanin bylo restaurováno v letech 2002–2003, byl proveden textilně technologický průzkum a v letech 2018 a 2019 došlo i k jejich celkovému novému vyhodnocení. Tkaniny pocházejí z širokého období, a to od 11.–12. století až po 15. století. Největší množství jich je ze 13.–14. století. Oblasti, kde byly zhotoveny, se nacházejí ve všech tehdejších hedvábnických centrech, a to v severní Číně, ve Střední Asii, na Předním východě, v Egyptě, ve Španělsku a Itálii. Nejstarší z látek byla utkána technikou samitum, ostatní jsou lampasy. Nevzorované textilie jsou ve vazbě plátnové nebo keprové. Látky pocházející z tumby sv. Václava jsou druhotnými relikviemi, neboli předměty, které se dostaly do kontaktu s ostatky světce.

Pohřební oděv českého krále Rudolfa I. (IV.) Habsburského († 1307) byl vyjmut z tumby v královské kryptě v katedrále sv. Víta na Pražském hradě v roce 1991. Poté byl restaurován v Abegg-Stiftung v Riggisbergu. Roucho bylo ušito ze dvou podobných lampasů středoasijské provenience z přelomu 13. a 14. století, vzor byl vytkán útky z proužků živočišného podkladu (kůže) z vnější strany pozlacených a z vnitřní postříbřených. První látka je vzorována motivem ptáků držících v zobáku větévku nebo rybu, druhá pak čínskými draky a obláčky. Z těchto látek bylo v roce 1995 rekonstruováno kompletní mužské odění – plášť s vlečkou, surcot bez rukávů a krátký vypasovaný kabátec. Surcot a kabátec měly podšívky. Problémem je, že tato rekonstrukce neodpovídá módě, která se na začátku 14. století v Evropě nosila, nástup takového odění se datuje až do 30. let 14. století. Též střih surcotu je netypický. Proto se autoři tohoto článku pokusili o novou rekonstrukci střihu, přičemž pracovali s dokumentací pořízenou při restaurování v Abegg-Stiftung v Riggisbergu. Podle nových závěrů byl Rudolf I. do rakve oděn do pláště z látky s draky a obláčky, do vypodšívkovaného oděvu s rukávy z tkaniny s ptáky a do dlouhých nohavic z látky s draky a obláčky. Pro ověření nové teorie byla ušita napodobenina oděvu.

Tématem příspěvku je nová analýza dostupných poznatků o hrobech K1 a K2 v lodi předrománské rotundy sv. Víta, které byly objeveny již v roce 1911 a připisovány několika přemyslovským knížatům. Provedena byla zejména revize antropologických poznatků, analýzy stabilních izotopů uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N), analýza DNA a radiouhlíkové datování. Získaná data nedávají dohromady konzistentní obraz. Archeologie vylučuje připsání ostatků knížeti Bořivoji I. († asi 888/889), antropologie pak knížeti Boleslavu I. († 972). Oba obory by dovolovaly připsat s určitou pravděpodobností kosterní ostatky knížeti Boleslavu II. († 999), tomu ale neodpovídá radiokarbonové datování. Navržena je možnost připsat ostatky písemně doloženému jménem neznámému synovi knížete Boleslava I., který zemřel před rokem 972. Analýza DNA z K2 připsala ostatky ženě, pravděpodobně tedy manželce osoby K1.

Čtyři ženy Karla IV. a první žena Václava IV. byly postupně pochovány do královské hrobky v chóru sv. Víta v katedrále. Původně měly všechny královny každá svoji samostatnou rakev, po úmrtí Rudolfa II. († 1612) se jejich ostatky, společně s ostatky Václava IV. a Jana Zhořeleckého, ocitly v jedné schráně. V roce 1928, kdy došlo k zásadní úpravě hrobky, bylo v této schráně nalezeno značné množství látek, vesměs pozůstatků rouch. V roce 2014 byly konzervovány jedny z ženských šatů. Byly ušity z hedvábného lampasu. Půda tkaniny je dnes zelená, větší část rostlinného vzoru byla vytkána barevným lancé útkem dnes okrové barvy, některé detaily byly kdysi provedeny i zlatým útkem (pozlacený kožený řemínek bez duše). Látku lze vročit do 1. poloviny 14. století a byla zhotovena zřejmě ve Střední Asii. Ženské roucho bylo ušito z rovných dílů, do nástřihů na předním i zadním dílu byly vloženy klíny tvaru rovnostranného trojúhelníku. Ty byly také po stranách. Z rukávů se zachoval jenom jeden, byl úzký a polodlouhý k lokti. Šlo tedy o svrchní ženský surcot. Vzhledem k dataci tkaniny i tvaru oděvu jej lze s otazníkem připsat Anně Svídnické.

Příspěvek se zabývá detailním průzkumem textilní techniky tkaní na destičkách, kterou byla zhotovena hedvábná tkanice zdobená zlatým a hedvábným přidaným vzorujícím útkem tvořícím geometrický motiv. Velmi zdobná borta zřejmě původně patřila k živůtku ženských šatů, pravděpodobně Anny Falcké, které byly nalezeny v královské kryptě v katedrále sv. Víta. Vedle historického a textilně technologického průzkumu je prezentováno i experimentální zhotovení napodobeniny tkanice s přidanými útky.

V příspěvku jsou prezentovány předměty pocházející z hrobu biskupa Jana II., hlavní důraz je kladen na podrobný popis a zhodnocení textilních pozůstatků dochovaných jak v samostatných fragmentech, tak v korozních produktech na povrchu železných nůžek.

Čtyři ženy Karla IV. – Blanka z Valois († 1348), Anna Falcká († 1353), Anna Svídnická († 1362) a Eliška Pomořanská († 1393) – a první žena Václava IV. Johana Bavorská († 1386) byly postupně pochovány do královské hrobky situované v chóru katedrály sv. Víta na Pražském hradě. V roce 1590 byly jejich ostatky spolu s ostatky českých panovníků a jejich příbuzných přeneseny do nově zbudované renesanční krypty, umístěné v chrámu více na západ. Původně měly všechny manželky Karla IV. i Johana Bavorská každá svoji samostatnou rakev, po úmrtí Rudolfa II. († 1612) se ocitly v jedné schráně společně s ostatky Václava IV. a Jana Zhořeleckého. V roce 1928 byly z královské krypty vyjmuty všechny pohřební výbavy, které jsou postupně konzervovány a zkoumány. V roce 2009 došlo ke konzervování zbytků ženských šatů, které byly ušity z hedvábného lampasu a zdobeny motivem ptáků v páskovém trojlistu. Látka pochází z druhé poloviny 14. století z Itálie. Byly z ní ušity ženské šaty, dochovaly se však jenom přední a zadní díl živůtku, které byly v partii boků přestřižené. Sukně tedy musela být nasazena zvlášť. V letech 2007–2008 byla konzervována i další část z oděvů z rakve českých královen, a to ženský závoj typu kruseler. Jedná se o specifickou ženskou pokrývku hlavy, vyznačující se zvlněnými okraji, která byla na hlavě různým způsobem aranžována. Závoj z Pražského hradu byl zhotoven z pruhu velmi jemné hedvábné tkaniny krepového vzhledu, kterého bylo dosaženo s pomocí poměrně silného stejného zákrutu osnovních i útkových nití. V pevném kraji byly silnější a většinou zdvojené osnovní nitě se slabším zákrutem, které po odstřižení ze stavu reagovaly tak, že vznikl ozdobný lem. Látka byla utkána v některé z oblastí produkce hedvábných tkanin ve Středomoří, snad ve Španělsku, zřejmě ve 14. století. Pruh, dlouhý přibližně 700 cm a široký 48 cm, byl naskládán do tvaru čtyřúhelníku tak, že jeho ozdobné pevné kraje ležely na sobě, avšak postupně trochu ustupovaly, takže vynikala jejich zdobnost. Počet naskládaných vrstev byl šestnáct. Dochovaly se zbytky dvou původních celků: jedna rouška byla kdysi použita na pokrytí krku, druhá, z níž zůstala jenom malá část, pokrývala hlavu.

Čtyři ženy Karla IV. – Blanka z Valois († 1348), Anna Falcká († 1353), Anna Svídnická († 1362) a Eliška Pomořanská († 1393) a první žena Václava IV. Johana Bavorská († 1386) – byly postupně pochovány do královské hrobky v chóru sv. Víta v katedrále. Původně měly všechny královny každá svoji samostatnou rakev, po úmrtí Rudolfa II. († 1612) se jejich ostatky, společně s ostatky Václava IV. a Jana Zhořeleckého, ocitly v jedné schráně. V roce 1928, kdy došlo k zásadní úpravě hrobky, bylo v této schráně nalezeno značné množství látek, vesměs pozůstatků rouch. V roce 2006–2007 byly konzervovány jedny z ženských šatů. Byly ušity z hedvábné tkaniny s růžicemi a palmetami, obklopenými dvojicemi zvířat. Část vzoru byla kdysi vytkána zlatými nitěmi, které dnes již neexistují. Látka, tzv. lampas, byla zhotovena v Itálii, zřejmě v Lucce, ve druhé polovině 14. století. Živůtek šatů byl hladký, sukně byla směrem dolů rozšířena čtyřmi vloženými lichoběžníkovými klíny (dochovaly se ale jenom dva). Zdá se, že oděv neměl rukávy, v tom případě by se jednalo o tzv. surcot. Anebo se rukávy během staletí ztratily, byla by to tedy tzv. cotte. Ze stejné tkaniny byl pořízen i polštářek. Podle datování tkaniny a způsobu zhotovení střihu šatů byla tato pohřební výbava zřejmě ušita pro jednu z prvních tří žen Karla IV., nikoli pro Alžbětu Pomořanskou či Johanu Bavorskou. Do úvahy nejspíše připadá Anna Svídnická.

A total of 18 medieval textiles produced in Asia and the Middle East were found in the tomb of St Wenceslaus and the royal crypt in St Vitus Cathedral at Prague Castle, Czech Republic. For the most part, the fabrics correspond to contemporary classifications of Asian and Middle Eastern textiles and, with the exception of two, they were woven using the lampas technique from pure silk. Fabric patterns were woven with a main liseré weft, a silk pattern weft in various colours and a pattern metal weft, typically from a gilded strip of an animal substrate. Plant patterns dominate, in some cases accompanied by animals, geometric elements and inscriptions in Arabic script. Most of the fabrics were made in the 13th and 14th centuries. While the origin of one of the fabrics can be traced directly to northern China, the majority was woven in central Asia or northern China, with a smaller number in central Asia or the Middle East. The interpretation of the assemblage demonstrates the wealth of the medieval court and church dignitaries under the Premyslid and Luxembourg rulers at Prague Castle which enabled them to acquire these highly luxurious goods from distant lands. [ABSTRACT FROM AUTHOR]

Textile production has deep roots in the past, and knowledge of the processing and use of textile fibres can be assumed since the Stone Age. Over the centuries, textile production has constantly improved and a range of raw materials and textile bindings have been used. In archaeological finds we rarely encounter the remains of fragile textile material; however, it is possible to reconstruct the level, maturity and variety of textile structures in the past, above all from small discovered fragments, most often from burial or waste features. The article provides an overview of weaves, their characteristics and specific examples identified in preserved textiles from archaeological finds in the Czech Republic dating to the period from the Early to the Late Middle Ages. [ABSTRACT FROM AUTHOR]

Depressive disorder results in significant functional impairment. Cognitive deficits are one of the causes of this disruption. There is a lower degree of impaired cognition in depression than in dementia or psychotic disorders; however, it is not just a state marker, but also trait marker. Cognitive dysfunctions in major depression can be observed not just as consequence of depressive symptoms during acute episode, but also in remitted patients. Impaired cognitive functioning has been found even in first-episode patients. Patients with depression have impairments of both "cold cognition" (emotion-independent: executive functions, attention, working memory, general and psychomotor processing speed) and "hot cognition" (emotionladen: social misinterpretation, negative bias). Cognitive deficits are often residual symptoms, significantly interfere with everyday functioning, contribute to functional impairments. Patients themselves subjectively perceive low cognitive performance; the primary instruments for objective detection and assessment are neuropsychological tests. In clinical practice, these tests are not usually available, simple self-reported measures can be used instead. Both non-pharmacological (e.g., cognitive remediation) and pharmacological interventions are used for treatment of cognitive deficits in depression. Preliminary data indicate that a combination of remediation and pharmacotherapy can be more efficacious than drugs alone. So far, there is a limited number of randomized trials with antidepressants, either placebo-controlled or head-to-head comparisons, primarily testing procognitive effects in non-geriatric depressed patients. As for drug therapy, there is evidence that dual (duloxetine) and multimodal (vortioxetine) antidepressants are effective. Other agents (e.g., stimulants, cognitive drugs, hormones, glutamatergic antagonists, nutritional supplements) are being experimentally tested as adjuvant therapy. [ABSTRACT FROM AUTHOR]

Background: The chronic course of schizophrenia typically results in severe social, vocational and functional impairment, interferes with patients' autonomy, reduces quality of life and increases disability. Aims: The aim of our study was: (1) to assess social and functional impairment in schizophrenia outpatients from the Czech Republic and Slovakia; and (2) to examine a relationship between functioning and antipsychotic treatment and demographic variables. Methods: Schizophrenia outpatients in a stable phase of illness, treated with current antipsychotic medication for a minimum of one month, were enrolled for the study. Demographic and medication data were recorded. The Personal and Social Performance (PSP), Subjective Well-Being under Neuroleptics (SWN) and Clinical Global Impressions (CGI) scales were administered. Results: The total number of study subjects was 926. Most PSP values were within the interval of moderate impairment. Functional performance correlated positively with subjective satisfaction with medication and negatively with symptom severity. Higher education predicted better functioning on PSP. The best performance was associated with a stable relationship and a useful work role. Patients who showed the best level of functioning were more likely to be treated with antipsychotic monotherapy. No difference among drugs in monotherapy was found in subjective satisfaction. Conclusions: The PSP values of stable schizophrenia outpatients indicated a moderate degree of impairment. Improvement of functional capacity remains one of the unmet needs of schizophrenia patients. [ABSTRACT FROM AUTHOR]

Copyright of Archaeologia Historica is the property of Masaryk University, Faculty of Arts and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use. This abstract may be abridged. No warranty is given about the accuracy of the copy. Users should refer to the original published version of the material for the full abstract. (Copyright applies to all Abstracts.)

Copyright of Archaeologia Historica is the property of Masaryk University, Faculty of Arts and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use. This abstract may be abridged. No warranty is given about the accuracy of the copy. Users should refer to the original published version of the material for the full abstract. (Copyright applies to all Abstracts.)