Search

The article deals with economic environmental crime, i.e. those illegal attacks on the environment that are perceived as the most serious. Using the example of the Czech Republic, a post-communist state in Eastern Europe that joined the European Union, the main problems associated with its criminal prosecution are presented. As a result of the analysis, the key factors of insufficient prosecution of economic environmental crime are identified, i.e. in particular high latency, low clearance of registered suspicions, mild punishment and ineffectiveness of criminal repression against corporations. In conclusion, proposals are made for certain measures, both in terms of legislation and application practice, which would positively influence the above factors.

Článek se zabývá trestní odpovědností za trestný čin krádeže v době pandemie COVID-19. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu svým rozhodnutím z března 2021 sjednotil judikaturu. Především odmítl automatickou aplikaci nouzového stavu, vyhlášeného za účelem boje s pandemií, jako naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ (§ 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku), a naopak vytyčil požadavek věcné souvislosti mezi skutkem a pandemií. Hlubší trestněprávní analýzou smyslu kvalifikované skutkové podstaty a zohledněním ústavněprávních souvislostí jsou však správnost názoru velkého senátu i následná soudní praxe poněkud zpochybněny. Zmíněný znak kvalifikované skutkové podstaty totiž může být naplněn jen v případě zvýšeného ohrožení (v zákoně vyjádřeného) chráněného objektu (majetku), a to ve vztahu ke konkrétní formě trestného činu krádeže. K takové situaci v případě pandemie COVID-19 došlo za působnosti některých mimořádných opatření vlády (opírajících se o vyhlášený nouzový stav), a to během opatření omezujícího pohyb mezi okresy ve vztahu k trestnému činu krádeže vloupáním (§ 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku) nebo během opatření nařizujícího v zásadě celoplošnou povinnost zakrytí dýchacích cest ve vztahu k trestnému činu kapesní krádeže (§ 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku). Závěry článku by mohly být i určitým podnětem k diskusi o interpretaci základů trestní odpovědnosti a tvorbě samotných skutkových podstat.

The criminal liability of legal person is connected with many problems. The problem of acting on behalf of company in criminal proceedings is very topical especially if the statutory representative is in conflict of interest. The article looks just their conflict of interest if they and their company are in position of accused or a witness. The work tried to offer such an interpretation that takes into account the purpose of criminal proceedings and the right to defense.

Criminal liability of legal entities has gained an inalienable place in the system of legal liability in most European jurisdictions, including the Czech Republic. Departing from the premise that it is a suitable supplement to the liability of a legal entity in the event of serious unlawful acts of natural persons from which the legal entity benefits, this article aims to characterize the position and role of this form of liability in the Czech legal system. Essentially, however, it seeks to determine under which circumstances it is possible for legal entities to be relieved of liability using an exculpatory clause. Based on a case study of the Czech Republic, it illustrates the added value of criminal compliance programs, which, if properly set up and implemented in practice and complemented by prevention, detection and response measures, play a decisive role in establishing such criminal exculpation. The article further finds that rules pertaining to ethical codes of conduct are in fact ‘elevated’ to the level of legal rules through compliance programs. Compliance, one of the components of Corporate Social Responsibility, thus becomes an expression of a legal obligation, i.e., the obligation to properly manage and control the corporation, which has important legal implications.

Článek se zabývá nedávným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který má zásadní význam pro aplikační praxi. Rozsudek se týká velmi aktuálního problému vztahu nouzového stavu a naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty „za… události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ v případě pandemie nemoci covid-19. Hlavním cílem pojednání je zhodnocení tohoto rozsudku a prezentace správné interpretace oné „ohrožující události“ aplikací příslušných metod nalézání práva. Řešení problému je spojeno s návrhy de lege ferenda, které jsou rovněž součástí práce.

Článek se zabývá nedávným rozhodnutím Ústavního soudu ČR ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 46/18. Rozhodnutí se rovněž dotýká principu subsidiarity trestní represe. Hlavním cílem této práce je právě správná interpretace tohoto principu, s ohledem na základy trestní odpovědnosti. Metody právní interpretace vedou k závěru, že subsidiarita může být aplikována pouze prostřednictvím zákonných znaků trestného činu.