Search

Traditional farming in the 19th century is often perceived as an era of farmers who live in harmony with nature. The research questions were: What forms of approach to nature can be identified in the period of the onset of modern forms of farming in the Czech lands? how is this approach interpreted? And how was it shaped? Farming textbooks issued between the years 1820 - 1914 were used for the content analysis. The categories were identified: a) Systematization, calculation, rationalization; b) Modern practices as a yield guarantee; c) Fertilizers - necessity for high production; d) An animal like a machine; e) Machinery as a means of perfect work; f) Science as a higher authority; g) Agriculture as the basis for the welfare of the nation; h) Nature as a subject of adjustment. The partial approaches can be summarized into one. This is the perception of nature as a machine. The approach to nature as an environment of production can be interpreted in the form of modern practices, which began to be used to achieve the highest yields. Implementation of such practices required extensive landscaping and regulation of water elements in the landscape. Understanding nature as the environment of production was formed mainly as a result of abandoning traditional values as they were replaced by science and industry. Tradiční hospodaření v 19. století je často vnímáno jako éra zemědělců, kteří žijí v souladu s přírodou. Výzkumné otázky zněly: Jaké formy přístupu k přírodě lze identifikovat v období nástupu moderních forem hospodaření v českých zemích? Jak je tento přístup interpretován? A jak byl formován? K obsahovému rozboru byly použity zemědělské učebnice vydané v letech 1820 - 1914. Byly identifikovány kategorie: a) Systemizace, kalkulace, racionalizace; b) Moderní postupy jako záruka výnosu; c) Hnojiva - nutnost pro vysokou produkci; d) Zvíře jako stroj; e) Strojní zařízení jako prostředek dokonalé práce; f) věda jako vyšší autorita; g) Zemědělství jako základ blaha národa; h) Příroda jako předmět úpravy. Dílčí přístupy lze shrnout do jednoho. To je vnímání přírody jako stroje. Přístup k přírodě jako prostředí výroby lze interpretovat v podobě moderních postupů, které se začaly používat k dosahování nejvyšších výnosů. Realizace takových postupů si vyžádala rozsáhlé terénní úpravy a regulaci vodních prvků v krajině. Chápání přírody jako prostředí výroby se utvářelo především v důsledku opuštění tradičních hodnot, které byly nahrazeny vědou a průmyslem.