Správní uvážení, neboli „diskreční pravomoc“, podobně jako výklad tzv.„neurčitých právních pojmů“, před-stavuje významné oprávnění orgánů veřejné správy. Přestože jsou obě tato oprávnění již tradičně spojována především srozhodovací činností orgánů veřejné správy probíhající vrámci správního řízení při vydávání individuálních správních aktů, jenepochybné, ževsouvislosti splněním svých úkolů těchto oprávnění pra-videlně využívají též příslušníci bezpečnostních sborů. Neboť vpřípadě realizace bezprostředních zásahů musí zasahující orgán namístě zákroku nejprve vyhodnotit veškeré okolnosti, apoté rozhodnout opoužití jednoho zněkolika možných prostředků, které muzákon prořešení dané situace dává kdispozici. Vpřed-kládaném článkuse zabývám otázkou, jakým způsobem adojaké míry sevrámci bezprostředních zásahů uplatní institut správního uvážení, jakož ivýklad neurčitých právních pojmů. Administrative discretion, orso-called „discretionary power“, aswell asthe interpretation and application ofthe so-called „vague legal concepts“, represent significant authorizations ofpublic authorities. Although these authorizations have traditionally been associated mainly with the decision-making activity ofpublic authorities inthe issuing ofindividual administrative acts, they are also regularly used bymembers ofthe security forces inthe context oftheir tasks, asitisclear that, inthe case ofthe implementation (especially) ofimmediate interventions, On-site authorities toevaluate all the circumstances ofthe situation, and then, onthe basis ofthe so-called „discretion“, decide touse one ofseveral possible means available tothem bythe law toresolve the situation. Inthe present paper, Iaddress the question ofhow and towhat extent, inthe context ofdirect interventions, the institute ofdiscretion isapplied