CO SI PŘEDSTAVUJEME POD POJMEM VHODNÝ PROXIMÁLNÍ KRČEK AAA.

Endovaskulární léčba aneurysmatu abdominální aorty je zatím stále ještě limitovaná morfologií vlastního aneurysmatu a ilia-kálního řečiště, i když morfologická kritéria se mění spolu s vývojem endovaskulárních technik a technologií. Se současně dostupnými stentgrafty je anatomicky vhodných k endovaskulární léčbě asi 60-80 % výdutí, u zbylých 20-40 % je nejčasněj-ší limitací nevhodná morfologie proximálního krčku. Limitací pro klasickou endovaskulární léčbu aneurysmatu břišní aorty je nepřítomnost vhodného krčku až šíření aneurysmatu supra-renálně, nevhodný tvar krčku, rozsáhlý trombus nebo jeho výrazná angulace. Některé tyto limitace lze překonat implan-tací fenestrovaných a větvených stentgraftů. Nicméně i přes veškeré pokroky v endovaskulární léčbě je vhodná morfologie aneurysmatu abdominální aorty stále zásadní podmínkou pro standardní endovaskulární léčbu. Podle instrukcí pro použití stentgraftů by měl být prox'mální krček délky 15 a více mm, resp. 10 mm a více, průměru do 32 mm, neměl by být konický a kalcifikovaný a s nástěnným trombem. Angulace subrenální břišní aorty by měla být do 60°. Nevhodný prox'mální krček, jako je krček krátký, angulovaný a široký, pak patříjednoznačně k prediktívním faktorům pro pozdní komplikace a reintervence po implantaci stentgraftu a je spojen nejen s vyšším výskytem endoleaku typu Ia, a to časným i pozdním, který je rizikový z hlediska ruptury. S délkou sledování je pak výskyt pozdních komplikací jednoznačně vyšší. Vzhledem k pokračující degeneraci aortální stěny a pokračující dilataci krčku se setkáváme s komplikacemi v proximální kotvící zóně i u pacientů, kteří sice splňovali kritéria instrukcí pro použití stentgraftu, nicméně kritéria byla splněna hraničně jak co do délky, tak kvality krčku. Standardní endovaskulární léčba tedy může být provedena i u nemocných s hraničními parametry proximálního krčku, ale s významně vyšším výskytem proximálního endoleaku. U krčků mimo rámec instrukcí pro použití stentgraftu nebo krčků splňujících hraničně podmínky sice po implantaci stentgraftu proximální anastomóza bezprostředně po výkonu těsní, ale sebemenší migrace a časový odstup od výkonu znamená riziko pozdního proximálního endoleaku. Navíc je známo, že v současné době je asi 44 % endovaskulární léčby prováděno mimo instrukce pro použití pro daný typ stentgraftu. Tyto výkony by měly být pak prováděny s vědomím vyššího rizika komplikací. Dodržování a možná i zpřísnění morfologických kritérií je tedy zásadní z hlediska snížení rizika komplikací po standardní endovaskulární léčbě aneurysmatu břišní aorty a její dlouhodobou stabilitu. I přes stále nové konstrukční prvky stentgraftů při snaze zlepšit jeho kotvící vlastnosti je nejdůležitější vlastní morfologie výduti. V tomto světle lze do budoucna předpokládat spíše rozšíření indikací pro fenestrované stentgrafty. [ABSTRACT FROM AUTHOR]