Autorita ve virtuálním vzdělávání

ITC technologie zacinaji v poslednich desetiletich pronikat do různých oblasti spolecenskeho života, jednou z takovýchto oblasti je napřiklad pravě vzdělavani. Nove formy vyucovani nazývane e-learning ci virtualni vzdělavani poukazuji mj. na specificitu vztahu ucitele a žaka. Text Autorita ve virtualnim vzdělavani se snaži odkrýt charakteristiky tohoto vztahu, který je podminěn komunikaci, jež se nemusi odehravat v kontaktu tvaři v tvař. Autorka vychazi z teoretickeho rozboru (založeneho předevsim na relevantnich dilech M. Webera a J. S. Colemana), na jehož zakladě realizovala připadovou studii e-learningoveho kurzu Multiple Perspectives on Globalisation and Sustainable Development, který byl organizovan Centrem pro otazky životniho prostředi UK. V ramci tohoto kurzu je pak provedena obsahova analýza textů, ktere byly publikovany jak uciteli, tak studenty v elektronickem prostředi Moodle, zkoumany jsou i funkce tohoto prostředi. Tato analýza odhaluje, kdo jsou hlavni akteři virtualniho vztahu, a ukazuje tak jeho vnitřni, skrytou strukturu – za ucastniky je kromě nositele autority (ucitele), přijemce autority (studenta) považovano i samotne elektronicke prostředi. Přitomnost prostředi umožňuje, dle autorky, uciteli vystupovat v „akcni“ casti kurzu ve vztahu ke studentovi jako partner a v kurzu jako celku neřidit jeho jednani omezujicim způsobem. Takoveto projevy autority jsou chapany jako možne pravě diky využivani elektronickeho softwaru, který tyto funkce zastupuje. Prostřednictvim něho jsou vytycovany jiste mantinely, ve kterých se může odehravat jednani studentů, vytvařeni hranic je tak zdanlivě nezavisle na ucitelich.