O reduktivnosti a pomalosti v pedagogickém výzkumu

Tento text je reakcí na diskusní příspěvek Jiřího Mareše věnovaný rozboru námi realizovaného výzkumného projektu, který v roce 2012 kulminoval publikací monografie Komunikace ve školní třídě (Šeďová, Švaříček & Šalamounová, 2012). Nešlo o výzkum komunikačních struktur – jak sugeruje název předchozího příspěvku –, nýbrž o obecněji zaměřené etnografické (tedy popisné) šetření zaměřené na to, jak probíhá komunikace mezi učiteli a žáky na druhém stupni základní školy, a to ve vybraných předmětech humanitního typu. Jiří Mareš vznáší vůči našemu výzkumu mnoho kritických připomínek a klade řadu otázek. Pokusíme se je utřídit do několika problémových okruhů, jimž se budeme dále věnovat. Uvádí, že: 1. výzkum měl metodologické nedostatky v oblasti sběru dat; 2. v analýze jsme se přehnaně koncentrovali na IRF strukturu, která je navíc podána zjednodušujícím způsobem; 3. nezkoumali jsme mnohé významné otázky, které s výukovou komunikací souvisejí.