Povrchového ošetření cementových systémů vybranými roztoky křemičitanů

Impregnace na bázi silikátů se široce používá k ochraně betonu před agresivním prostředím. Pochopení aspektů týkajících se tohoto typu impregnace však není zcela jasné. Tato práce představuje informaci o jednotlivých vlastnostech vybraných křemičitanů, přesněji draselného, sodného, lithného a koloidního oxidu křemičitého (koloidní silika), dále o účinnosti z hlediska nasákavosti, stupni účinku na hydrataci cementu, schopnosti těchto látek uzavřít póry a jejích vliv na mikrostrukturu cementového substrátu a na penetrační schopnost. Účinnost filmotvorných látek byla hodnocena jak na čerstvém cementovém tmelu, tak na vyzrálejším, aplikovaných po 1 a 24 hodinách od smíchání směsi. K dosažení kvalitativních výsledků byly použity instrumentální metody, jako je rtuťová porosimetrie, rheometrie, izotermální kalorimetrie, rentgenová difrakční analýza a skenovací elektronová mikroskopie. S ohledem na provedené testy byla prokázána určitá účinnost ošetřujících přísad. Výsledky všech testů ukázaly vyšší účinnost těchto látek v případě ošetření na vyzrálejším cementovém povrchu, což bylo pravděpodobně způsobeno vyšším stupněm hydratace, díky čemuž se vytvořily nové fáze, se kterými silikáty byly schopné zareagovat a jistým způsobem ovlivnit mikrostrukturu.
Silicate-based impregnations are widely used for to protect concrete against the aggressive environment. Nevertheless, understanding of the several aspect concerning to this type of impregnation is not entirely clear. This thesis presents the information about individual properties of selected silicates, more precisely potassium, sodium, lithium silicates and colloidal silica, then effectiveness in terms of water absorption, degree the effect on cement hydration, the ability of these agents to close pores and the influence on the microstructure of the cement substrate as well as penetration capability. The effectiveness of film-forming substances was assessed both on fresh cement and on more hydrated ones, applied after 1 hour and 24 hours after mixing the mixture, respectively. Instrumental methods such as mercury porosimetry, rheometry, isothermal calorimetry, X-ray diffractometry and scanning electron microscopy were used to achieve quality results. Considering to the tests performed, a certain effectiveness of the care agents was proved. The results of all tests showed a higher efficiency of these substances in the case of treatment on a more hydrated cement surface, which was probably due to a higher degree of hydration resulting in the creation of new phases with which silicates were able to react and in some way affect the microstructure.