Degradace inkoustových výtisků

Technologie inkjetového tisku se v posledním desetiletí stala velmi populární především pro tisk digitálních fotografií. Spotřebitelé mají na výběr z velkého množství jak originálních, tak levnějších alternativních inkoustů i tiskových médií. Otázkou ale je, zda lze pomocí levnějších výrobků získat také srovnatelnou kvalitu výtisku. To je jeden z důvodů, proč je důležité testovat vlastnosti takových výtisků. Existuje několik způsobů jak testovat světlostálost inkoustových výtisků: dlouhodobé uložení v přirozených podmínkách, či krátké testy urychleného stárnutí. Stabilita výtisků je závislá na mnoha faktorech, například na přijímací vrstvě, složení inkoustu, intenzitě světla v UV a VIS oblasti, či koncentraci vzdušných polutantů v okolní atmosféře. Faktem je, že některé inkoustové výtisky vystavené světlu blednou až překvapivě rychle, světlo však pro tyto výtisky není jediným nebezpečím. Dva typy testovacích obrazců vytištěných barvivovými inkousty na různá tisková média byly vystaveny jak urychlenému stárnutí v xenonové testovací komoře, tak dlouhodobému stárnutí vlivem světla a vzdušných polutantů ve slunné chodbě budovy fakulty. Hodnoty intenzity dopadajícího záření byly průběžně monitorovány, obdobně pravidelně byly spektrofotometricky měřeny také změny zkoumaných vzorků. Další typ testu zahrnoval urychlené stárnutí inkoustového tisku vlivem ozonu. Z měřených spektrálních dat byly získány barvové gamuty a jejich objemy. Dále byla vyhodnocována barvová odchylka E*ab, jejíž nárůst sloužil jako nástroj pro získání formální rychlostní konstanty degradace výtisků. Barviva v inkoustových přijímacích vrstvách ve všech studovaných testech znatelně degradovala, míra této degradace byla závislá převážně na typu použitého tiskového média. Mimo jiné bylo studováno také reciproční chování testovaných výtisků. Současné testování světlostálosti inkoustových výtisků trpí absencí aktuální ISO normy, která by stanovila efektivní způsob vyhodnocení světlostálosti. Jedním z cílů té
Inkjet printing technology became a popular technology for printing digital photographs in the last decade. There is a big variety of both original and alternative (cheaper) inks and print media for the consumers. But there is a question if the cheaper material provides also comparable printout quality. For this reason, it is important to test the properties of such inkjet printouts. There are several ways how to test the lightfastness of the printouts: long term storage under environmental conditions, or short, accelerated ageing tests. The stability of printouts is affected by many factors, such as ink-receiving layer, ink composition, UV and visible light intensity and air pollutants concentration in the environment. Some inkjet printouts exposed to light usually undergo surprisingly fast fading, but light is not the only dangerous condition for inkjet printout. The two types of test targets printed with dyebased inkjet inks on various paper types were subjected to both accelerated test in a xenon test chamber and light and environmental pollutants long-term test in a sunny indoor corridor. The values of light intensity were continuously monitored and samples properties were regularly measured with a spectrophotometer. Another type of testing included accelerated ozone ageing of inkjet dyes. The colour gamuts and gamut volumes were calculated from collected spectral data. Total colour difference E*ab was also evaluated, its increase served as a tool for finding the formal printout degradation rate constant. It was found out that the dyes in ink-receiving layers of printouts underwent significant degradation in all tested conditions. The degradation rate depended on the type of used print media. The reciprocity behaviour of printouts was also studied. Recent inkjet printouts testing miss some actual ISO norm which should show the way of effective lightfastness evaluation. One of the main aims of this work was to find some new and alternative ways of inkjet printou